Tirana (albánsky Tiranë) leží západně od středu země na řece Ishm, přibližně 25 km od pobřeží Jaderského moře. Klima je subtropické středomořské s výrazným střídáním ročních období, ale znatelně teplejší než má většina střední Evropy. V zimě jsou časté srážky, léto bývá velmi suché.
Obyvatelstvo
Centrum města Tirana
Tirana má oficiálně přibližně 420 tisíc obyvatel, ve skutečnosti se však blíží spíše 750 tisícům obyvatel. Přibližně 55 % obyvatel se hlásí k islámu, zbytek tvoří převážně křesťané a ateisté. Drtivá většina obyvatel jsou Albánci, mnoho z nich však má předky v řadě dalších balkánských zemí.
Doprava
Tirana má vlastní mezinárodní letiště, je také napojena na dálniční síť, ale dálniční obchvat města i napojení na železniční koridor jsou ve výstavbě. Původní nádraží ve městě bylo zbořeno a pouze část železnic je omezeně funkční. Hromadnou dopravu ve městě řeší výhradně poměrně staré autobusy a taxíky.
Historie města
Oblast Tirany byla obydlena již od paleolitu, první doklady stálého osídlení jsou až zbytky římského domu ze 3. století. V roce 520 postavil ve městě císař Justunián palác, nicméně až do středověku nebylo osídlení nijak významné. V roce 1431 se Tirana stala součástí Osmanské říše, ale teprve v roce 1614 nařídil místní osmanský vládce Sulejman Bargjini výstavbu mešity, nového tržiště a lázní. Tirana se pak stala důležitou obchodní křižovatkou a její význam rostl, teprve v 19. století dorazili do města první křesťané. Od roku 1889 se začala vyučovat albánština, 28. listopadu 1912 získala Albánie samostatnost a Tirana se stala hlavním městem. Po krátkých střetech s vojsky sousedních států se Albánie na čas stala monarchií, roku 1939 se dostala pod kontrolu italských fašistů. V roce 1944 byl úspěšný komunistický odboj vedený Enverem Hodžou a moci se ujali komunisté. Po nástupu demokracie v roce 1991 prodělalo město bouřlivou přestavbu, dodnes se však potýká s mnoha problémy.
Památky
V centru města stojí Skanderbegovo náměstí, kterému dominuje Edhem Beyova mešita. Dále se zde nachází řada socialistických staveb, kterým vévodí budova Národního muzea. Pyramidální mauzoleum Envera Hodži bylo po revoluci přebudováno na památník bojovníků za nezávislost. Ve městě je také Tiranský zámek, další zámky ve městě jsou Prezë, Petrelë a Ndroqit. Známou dominantou města je také Hodinová věž, z římských dob pochází známá Tiranská mozaika. Z církevních staveb vyniká katedrála Sv. Pavla, katolický kostel Zemra e Krishtit a ortodoxní kostel Svatého Evangelia. Z hory Dajtit je krásný výhled na celé město, na horu se dá dostat autem.
Další články z rubriky
- Hlavní město Nizozemska – Amsterdam
- Hlavní město Skotska – Edinburgh
- Hlavní město Turecka – Ankara
- Hlavní město Švýcarska – Bern
- Hlavní město Portugalska – Lisabon
- Hlavní město Norska – Oslo
- Hlavní město Itálie – Řím
- Hlavní město Bulharska – Sofie
- Hlavní město Estonska – Tallinn
- Hlavní město Belgie – Brusel
- Hlavní město Albánie – Tirana
- Hlavní město Běloruska – Minsk
- Hlavní město Dánska – Kodaň
- Hlavní město Švédska – Stockholm
- Hlavní město Řecka – Athény
- Hlavní město Lotyšska – Riga
- Hlavní město Makedonie – Skopje
- Hlavní město Rumunska – Bukurešť
- Hlavní město Španělska – Madrid
- Hlavní město Chorvatska – Záhřeb
- Hlavní město Irska – Dublin
- Hlavní město Německa – Berlín
- Hlavní město Litvy – Vilnius
- Hlavní město Rakouska – Vídeň
- Hlavní město Ruska – Moskva
- Další články z rubriky 'Evropa' »
