Lima leží při západním pobřeží Peru, městem protékají řeky Chillón, Rímac a Lurín. Přímo na pobřeží leží město Callao, které společně s Limou tvoří jednu souvislou aglomeraci. Klima je mírné pouštní, přestože by podle zeměpisné šířky bylo spíše tropické. Teploty příliš nekolísají a drží se v rozmezí 12-29o C. Lima má velmi málo srážek, ale také málo slunečního svitu.
Obyvatelstvo
Bazilika sv. Petra v Limě
Lima má 7,6 milionu obyvatel, celá metropolitní oblast se blíží spíše 9 milionům. Obyvatelstvo má velmi různorodý původ, protože samotné město vystavěli Španělé a jeho populaci tvoří směs jihoamerických Indiánů, evropských imigrantů z mnoha zemí, potomků afrických otroků a také je zde mnoho Číňanů a Japonců.
Doprava
Lima má vlastní mezinárodní letiště, které však ve skutečnosti leží v Callao, stejně jako velký námořní přístav. Dalších 5 letišť slouží vnitrostátní dopravě a armádě. Město je důležitou zastávkou na Panamerické dálnici a zároveň křižovatkou dálničních i železničních koridorů směrem do vnitrozemí. Doprava přímo ve městě je s výjimkou krátkého nadzemního metra a autobusových spojů v centru poměrně chaotická. Přepravu zajišťuje několik stovek společností, které jsou minimálně koordinovány a regulovány, takže přeprava mimo centrum může být dosti obtížná. Taxíky jsou také často neformální a ceny jsou smluvní.
Historie města
V předkolumbovské éře obývalo oblast dnešní Limy několik různých indiánských kmenů, v 15. století se území stalo součástí říše Inků. Již roku 1532 podlehli Inkové španělskému dobyvateli Pizzarovi, který roku 1535 založil Ciudad de los Reyes (Město králů), které se později stalo Limou. Město se stalo centrem Vícekrálovství Peru a prosperovalo jako obchodní i mocenské centrum. Kvůli ohrožení ze strany pirátů byly v 17. století postaveny hradby. Město bylo těžce zdevastováno zemětřeseními v letech 1687 a 1746, od konce 17. století začalo postupně upadat. Roku 1821 bylo Peru prohlášeno za samostatné, nicméně ještě další dva roky pokračovaly boje za nezávislost. Koncem 19. století bylo Peru ve válce s Chile a Lima byla důkladně popleněna. Město začalo prosperovat zejména po roce 1850 díky exportu guána. Na přelomu 19. a 20. století proběhla zásadní přestavba města, roku 1940 však bylo opět téměř zničeno mohutným zemětřesením. Po roce 1940 začalo město rapidně růst, zejména kvůli mohutnému přílivu obyvatel z venkova.
Památky
Historické centrum města bylo prohlášeno památkou UNESCO již v roce 1988. Přestože bylo město několikrát těžce poničeno zemětřesením, dochovala se zde řada barokních a novoklasicistních staveb v koloniálním stylu. Mezi hlavní památky patří bezpochyby Plaza Mayor a koloniální Plaza de Armas, kde je sídlo arcibiskupství, proslulá limská katedrála i městská radnice Cabildo. Katedrála je údajně podzemními katakombami spojena s klášterem San Francisco. Na několika místech se zachovaly zbytky opevnění ze 17. století. V létě jsou oblíbené také pláže na pobřeží podél Panamerické dálnice.
