Peking (oficiálně Beijing, čteno Pejťing) leží na severovýchodě Číny, přibližně 150 km od pobřeží Pochajského zálivu. Město má statut rovný provinciím, obklopuje jej provincie Chej-Pej a další městská provincie Tchien-ťin. Podnebí je výrazně kontinentální, zimy jsou sušší a chladné, v létě je zřejmý vliv monzunu s teplým počasím a vydatnými srážkami.
Obyvatelstvo
Pekingské Zakázané město
Status obyvatele Pekingu je poněkud nejasný, protože město povoluje i dočasný pobyt, reálně však podle posledního sčítání ve městě žije přes 19 milionů lidí. Peking zvládl o polovinu zvýšit svou populaci za pouhých deset let a stále roste obrovským tempem. Celých 96 % obyvatel tvoří Číňané, menšinami jsou Mandžuové, Chuejové a Mongoli.
Doprava
Peking má obří mezinárodní letiště IATA, další letiště Daxing je ve výstavbě, zbylých 6 letišť slouží především armádě a vnitrostátní dopravě. Peking je také dopravním uzlem s 10 železničními koridory a 20 dálnicemi. Městská doprava závisí především na metru, které má desítky linek a stovky stanic. Kromě metra je ve městě přes 1000 autobusových a trolejbusových linek. Díky rapidnímu růstu je město neustále ve stavu dopravního kolapsu a velké zácpy jsou na denním pořádku, stejně jako mohutný smog.
Historie města
Lidské osídlení je z oblasti Pekingu známo již přibližně před čtvrt milionem let, šlo pochopitelně o velmi primitivní jeskynní tlupy. Oblast však byla průběžně osídlena během paleolitu i neolitu, v 11. století před Kristem již na místě Pekingu stálo první opevněné město zvané Ji, které přetrvalo 400 let. Během následujících 15 století město vystřídalo několik názvů a několikrát se stalo hlavním centrem sjednocené Číny. V přestávkách se naopak stávalo centrem menších království, která momentálně ovládla dané území. Roku 1213 podlehlo město vojskům Čingischána, která město do základů srovnala se zemí. Jeho vnuk Kublai však nechal město pod názvem Dadu (mongolsky Khanbaliq) znovu vystavět, vládu nad Čínou převzala Kublaiova dynastie Yuan. Ani ne o sto let později bylo město vypáleno čínskými rebely a přestavěno pod názvem Beiping. Skutečný rozmach současného Pekingu nastal za dynastie Ming začátkem 15. století, kdy bylo vystavěno Zakázané město, Chrám nebes, větší část dnešního náměstí Tian’anmen a také městské hradby, které byly strženy až ve 20. století. Po dynastii Ming nastoupila dynastie Čching, která přetrvala až do začátku 20. století. V 19. století byl Peking dobyt anglo-francouzskými vojsky během opiových válek, po několik desítek let zde byl silný evropský vliv. Počátkem 20. století byly snahy o zrušení císařství a přechod k republice, dohady a občanské války však ukončila japonská okupace roku 1937. Čína získala samostatnost jako komunistická republika až roku 1949, již rok poté začala v Pekingu mohutná výstavba a industrializace. Roku 1989 došlo k mohutným protestům, které skončily masakrem na náměstí Tian’anmen. Roku 2008 byl Peking dějištěm Olympijských her.
Památky
Největším lákadlem je jistě sídlo čínských císařů v Zakázaném městě, kam byl přes 500 let vstup zakázán pod trestem smrti. Další dominantou Pekingu je Chrám nebes, který je obklopen velkým parkem. Dějištěm mnoha událostí bylo náměstí Tian’anmen, kde stojí mauzoleum Mao Ce-tunga, Památník lidových hrdinů, čínský parlament i Čínské národní muzeum. Náměstí také obklopují historické součásti opevnění – Šípová věž, Brána nebeského klidu a Přední brána. Dále od centra stojí Čínský letní palác, s velkým jezerem, parkem a kolonádami.
