Minsk (bělorusky Мінск, rusky Минск) leží přibližně uprostřed Běloruska, v rovinaté krajině na řekách Svislač a Njamiha. Minsk je hlavním střediskem Společenství Nezávislých Států. Město má vlhké kontinentální klima s výrazným střídáním ročních období. Zima bývá delší a studená, léta mají spíše mírnější teploty, ale více srážek.
Obyvatelstvo
Náměstí svobody v Minsku
Minsk stále poměrně rychle roste a přesáhl 2 miliony obyvatel. Přibližně 80 % obyvatel jsou Bělorusové, zbytek tvoří především Rusové a Ukrajinci. Dominantním náboženstvím je Běloruská ortodoxní církev, méně jsou zastoupeni katolíci.
Doprava
Minsk má poměrně nové mezinárodní letiště, původní je pouze omezeně využíváno k vnitrostátním letům. Město je významným železničním uzlem na trase Varšava-Moskva, má také tři velká autobusová nádraží. Hromadná doprava je řešena především hustou sítí autobusů, trolejbusů a tramvají, metro má pouze omezený rozsah a je postupně rozšiřováno.
Historie města
První doložené osídlení v oblasti města je již z 9. století, ale oficiální založení je datováno do roku 1067. Město bylo nejdříve součástí několika menších knížectví, ve 13. století se stalo součástí Litevského velkoknížectví. Minsk unikl nájezdu Mongolů a roku 1413 se stal součástí Polsko-litevské unie. Od roku 1499 měl Minsk městská práva, roku 1569 došlo ke sjednocení Litvy a Polska. Minsk byl významným obchodním i kulturním centrem, většina obyvatel byli Poláci, kteří výrazně ovlivnili kulturu. Významnou menšinou byli také židovští obchodníci. Od roku 1655 ovládli Minsk na 5 let Rusové, v letech 1708 a 1709 ho těžce poplenili Švédové. Roku 1793 připadl Minsk při druhém dělení Polska Rusku, v roce 1812 byl nakrátko obsazen Napoleonem. V průběhu 19. století bylo město výrazně poruštěno, ale také rozšířeno a zmodernizováno. V roce 1915 bylo město součástí východní fronty, v letech 1917-1920 se zde několikrát vystřídaly různé armády, až nakonec Bělorusko připadlo Sovětskému svazu. V roce 1941 padl Minsk do rukou Wehrmachtu, desetitisíce Židů byly vyvražděny. V roce 1944 byl Minsk osvobozen Rudou armádou, ale 80 % města bylo zničeno těžkými boji. Po válce byl Minsk přestavěn ve stalinistickém stylu a stal se velkým průmyslovým centrem. Po vyhlášení samostatnosti Běloruska v roce 1990 se Minsk postupně změnil ve více obchodní a kulturní město.
Památky
Minsk byl několikrát těžce poničen, proto zde až na výjimky není mnoho historických staveb. Zachovala se řada kostelů v evropském i ruském stylu, především katedrála Svatého Ducha, katedrála Panny Marie, Červený kostel a ortodoxní kostely Všech svatých a Svaté Alžběty. Vyhlášenou památkou je také historický hřbitov Kalvaria, budova Národní opery či nově vybudovaná budova radnice. Ze sovětské éry pochází například památník na ostrově Sljoz či Národní památník, řada městských parků a samozřejmě stadion Dynama a známá Traktorová továrna. V centru města je také obrovské Náměstí svobody, které je zřejmě největší v Evropě.
Další články z rubriky
- Hlavní město Nizozemska – Amsterdam
- Hlavní město Skotska – Edinburgh
- Hlavní město Turecka – Ankara
- Hlavní město Švýcarska – Bern
- Hlavní město Portugalska – Lisabon
- Hlavní město Albánie – Tirana
- Hlavní město Běloruska – Minsk
- Hlavní město Norska – Oslo
- Hlavní město Itálie – Řím
- Hlavní město Bulharska – Sofie
- Hlavní město Estonska – Tallinn
- Hlavní město Belgie – Brusel
- Hlavní město Rumunska – Bukurešť
- Hlavní město Španělska – Madrid
- Hlavní město Dánska – Kodaň
- Hlavní město Švédska – Stockholm
- Hlavní město Řecka – Athény
- Hlavní město Lotyšska – Riga
- Hlavní město Makedonie – Skopje
- Hlavní město Chorvatska – Záhřeb
- Hlavní město Irska – Dublin
- Hlavní město Německa – Berlín
- Hlavní město Litvy – Vilnius
- Hlavní město Rakouska – Vídeň
- Hlavní město Ruska – Moskva
- Další články z rubriky 'Evropa' »
