Ulánbátar (Ulaanbaatar) leží v údolí řeky Tuul, v nadmořské výšce 1300 m n. m. Díky silně kontinentálnímu klimatu zde bývají poměrně teplá léta a třeskuté zimy, Ulánbátar je považován za nejchladnější hlavní město na světě. Běžně zde mrzne od září až do května, srážky však bývají extrémně nízké.
Obyvatelstvo
Choijin lama klášter v Ulánbátaru
V Ulánbátaru žije přibližně milion obyvatel, z drtivé většiny se jedná o Mongoly. Početnou menšinu tvoří zejména Číňané a Rusové, v menší míře také Korejci. Moderní centrum města je relativně malé, většina obyvatel žije v domcích a jurtách, které jsou rozprostřeny na obrovské ploše. I přes značný počet obyvatel tak město nedosahuje příliš velké hustoty zalidnění.
Doprava
Ulánbátar má vlastní mezinárodní Čingischánovo letiště, leží také na tzv. Transmongolské magistrále, která spojuje ruské Ulan Ude s Pekingem. Z Ulánbátaru vede několik silničních tahů směrem k dalším městům, často však splňují stěží kvality slušné okresní silnice. Městská hromadná doprava je realizována především autobusy a hojnými taxíky, stopnout lze i jakékoliv osobní auto, ale i za to se platí.
Historie města
Přestože bylo Mongolsko obrovskou říší, díky nomádskému životu neexistovalo žádné stále sídlo, pouze putovní duchovní centrum. Teprve koncem 18. století došlo k založení sídla Urga v místě současného města. Bylo zde zejména centrum Čínské samosprávy, která vládla Mongolsku. Počátkem 20. století se Mongolsko částečně vymanilo z nadvlády Číny, ale k definitivnímu osvobození došlo až s pomocí Rudé armády roku 1921. Na památku vůdce povstání Suchbátara a Rudé armády bylo město Urga přejmenováno na Ulánbátar, což znamená Rudý hrdina. Se sovětskou pomocí město vzkvétalo, byla postavena opera, řada moderních obytných domů, průmysl a později i univerzita. Konec sovětské nadvlády v roce 1990 byl pro Ulánbátar těžkou pohromou, další rozvoj začal až po roce 2000. V současnosti se Ulánbátar prudce rozvíjí a probíhá mohutná výstavba, většinou je ovšem financována z čínských zdrojů.
Památky
Ulánbátar není město uzpůsobené turistickému ruchu, ostatně i kvalitní ubytování či infrastruktura zde teprve vznikají. Za posledních 10 let ovšem došlo k mohutnému pokroku a situace se každým rokem výrazně zlepšuje. Díky relativně krátké historii města zde není až tolik památek, řada chrámů a paláců byla bohužel zničena v době sovětské nadvlády. Určitě nelze vynechat klášter Gandan s 26,5 m vysokou pozlacenou sochou. Z dalších klášterů stojí za zmínku především klášter Choijin lama, který byl ponechán jako muzeum a unikl devastaci. Z původních paláců Bogd chána se zachoval pouze Zimní palác. V centru města naleznete Suchbátarovo (někdy také Čingischánovo) náměstí, kde se nachází i Mongolský parlament. Na schodech parlamentu je socha Čingischána, uprostřed náměstí pak velká jezdecká socha Suchbátara. Vyhlídku na centrum města si můžete vychutnat z památníku Zaisan.
